Privatizace , krimi série a tragedie o 4 dílech , nechybí ani vraždy :
Během čtení je možno odpojit computer od internetu a šetřit peníze na akcie

Petr Kellner nejhrabivější Čech , skupina PPF , Česká pojišťovna , nevyjasněné krimi :

PPF skupina : 2003 : Nikdo jiný v této zemi nedokázal to, co Petr Kellner. Od roku 1991 vybudoval a ovládl financní impérium PPF - První Privatizacní Fond , které spravuje roku 2003 majetek za 150 miliard korun a zcela ci z velké cásti kontroluje 24 firem . Stal se nejbohatsím Cechem , jehoz osobní majetek experti ocenují na 15 miliard korun.
Mezi klícové spolecnosti PPF patrí : Ceská pojistovna se správou 15 milionů pojistných smluv, eBanka a První mestská banka s celkovou bilancní sumou 31 miliard korun, TV Nova s rocním obratem 4,5 miliardy korun a sledovaností témer 50% a splátková firma Home Credit s obratem 5,6 miliardy. Temito firmami si Petr Kellner zajistil, ze k rozvoji jeho podnikání témer kazdá rodina v zemi prispívá rocne miliardou korun na jeho osobní bankovní konto. Skupina PPF je nejvetsím impériem ceské ekonomiky a kazdým rokem roste.
Petr Kellner   2003 :   ing. Petr Kellner , narozen 1964 v Liberci , bydliste Vrané nad Vltavou , vystudoval v roce 1987 Vysokou skolu ekonomickou v Praze , obor ekonomika průmyslu. Pred zalozením PPF chvíli pracoval jako produkcní na Barrandove. Kariéra Petra Kellnera zacala v roce 1990. Ve firme Impromat , která prodávala kopírky Ricoh , se seznámil s majitelem Milanem Maderycem a pozdeji s "podnikatelem" Milanem Vinklerem. První vlnu kuponové privatizace Petr Kellner , Milan Maděryč a Milan Vinkler a pochopili jako prílezitost - pomocí vypůjcených kuponových knízek získati pro sebe podniky zadarmo a bráti lidem z vypůjcených knízek rocne 3% hodnoty jako poplatky. Pozdeji je napadlo , udelati ze státní Ceské pojistovny jejich rodinnou pojistovnu. 1991 zakládají privatizacní fond PPF.
Už na počátku kariery Petra Kellnera byl zločin : Potrebný kapitál získali tres amigos ze Sklo Union Teplice, které v té dobe chéfoval a tuneloval Štěpán Popovič, clen ÚV KSČ a elitní agent komunistického StB, pozdejsí prezident Svazu průmyslu. Spoluzakladatel PPF Vinkler byl v roce 1994 zatcen, protoze falsoval smenky za půl miliardy korun a byl po 2 roky ve vazbe. Sklo Union Teplice poskytl zdroje formou kapitálového vkladu a půjcky v celkové výsi 40 milionů korun. Půjcka byla splacena a podíl odkoupen za nekolikanásobek vkladu. V první a druhé vlne privatizace investicní spolecnost PPF získala za lidmi sverené kuponové knízky a peníze Sklo Unionu akcie více nez 200 firem v hodnote 5 miliard korun.
Zlomem v historii PPF byl útok na Ceskou pojistovnu. Nejprve koupili prvních 20% akcií Ceské pojistovny na volném trhu od Interbanky a Ceské sporitelny, coz jim zajistilo místo u jednacího stolu v roce 1996, kdy se resila existencní krize Ceské pojistovny, kterou mohly stáhnout pod vodu její dve krachující banky. Kellner tehdy vedl jednání za PPF. Tehdejsí ministr financí komunista z ODS Ivan Kočárník , chéf FNM Roman Češka, guvernér Josef Tošovský a chéfové velkých bank pristoupili na dohodu : Ceskou pojistovnu bude rídit PPF a o Kreditní banku Plzen a Pragobanku se postará Investiční a Poštovní banka IPB. Predem se domluvil i systém opcních práv, která do budoucna dávala moznost pojistovnu zcela ovládnout. Po odchodu z vlády za svoje sluzby pro Kellnera nastoupil exministr financí a exmístopredseda vlády soudruh Ivan Kočárník , známý ze stamiliardové kriminální causy prodeje lehkých topných olejů jako motorové nafty , práve do Ceské pojistovny. Pak byly s velkými potízemi trvajícími půl roku odkoupeny akcie Ceské pojistovny od Investicní a Postovní banky IPB. Postupne získala PPF v pojistovne majoritu a v roce 2001 odkoupila tretinový balík od státu a od Komercní banky a PPF Ceskou pojistovnu ovládla. Kellner se prý spojil s ruskou mafii pres pobocku na Kypru a ta mu půjcila milliardy na poslední nákup ČP akcií od FNM. Miliardy vrátil uz za pár mesiců tim, ze nechal ČP vyplatit mimoradnou dividendu asi 3 milliardy , tedy vzal si sám z penez pojistenců dividendy a na zbytek vydal ČP dluhopisy. Takze mel pojistovnu zadluzenou , ale zadarmo. Bylo velikou chybou Fondu národního majetku sverovati strategicky důlezitou firmu Ceskou pojistovnu do rukou jediného cloveka , FNM si mel ponechat 51% akcií pojistovny. K ovládnutí pojistovny vyuzil Kellner i fondy z od lidí vypůjcených kuponových knízek, které skupina PPF spravovala. Na jednu kuponovou knízku , původne za 1.000 korun , mohli akcionári fondu PPF získat za 10 let kolem 25.000 korun. Kellnera nepotkáte na vecírcích prominentů, jeho soukromý zivot je dokonale skryt pred médii. Ve vile ve Vraném nad Vltavou se nezdrzuje z bezpecnostních důvodů.
Jeho obchodní cesty casto vedou do Ruska , proslýchá se spolupráce s ruskou mafií. V roce 1998 se provalilo, ze ruský fond Petr Veliký byl tajným sponzorem ODA, která v letech 1992 - 1997 mela v rukou privatizaci veskerého národního majetku ve výsi bilionů korun. PPF prevzalo a zaplatilo také dluh od ODA 55 milionů. Fond Petr Veliký zalozila PPF, aby se i v Rusku obohatila na lidech pri privatizaci.
Kellnerova kariéra je záhadná , jeho financní transakce jsou komplikované a neprůhledné jako transakce Kozeného s Dingmanem od Harvardu. Není radno sverovati peníze jeho bankám a pojistovnám. Pouzití prostredku fondu k posilování kapitálu pojistovny proveruje z podnetu Komise pro cenné papíry policie. Komise se domnívá , ze fondy utrpely skodu nekolik desítek milionů a okradli lid půjcující kuponové knízky.
Petr Kellner se od roku 1996 vyhýbá lidem a mediím a s výjimkou písemných odpovedí neposkytl zádný rozhovor ani verejne nevystoupil. Velice zrídka se úcastní obchodních jednání , vetsinou ho zastupují jeho spolupracovníci , na rozhovor s médii pristoupil poprvé po 7 letech a pouze elektronickou postou. Může takto jednati majitel České pojištovny , eBanky a První městské banky , kterému svěřujete peníze ? Aktivity PPF presahují hranice České republiky - v oblasti pojistovnictví a splátkového prodeje působí v Rusku a na Slovensku a v Číně. Ackoli Petr Kellner podle různých zdrojů zije v zahranicí ( podle Lidových novin vlastní ostrov v Karibiku, podle Blesku zije ve své londýnské rezidenci, ci ve vile ve Španělsku ) a vetsinu jednání vedou jeho spolupracovníci, strategii PPF prý stále rídí sám. Na jednání údajne létá soukromým letadlem - podle casopisu Týden za nákup dvou dopravních letadel Gulfstream a Cessna neváhal zaplatit 60 milionů amerických dolarů. Na své domácí adrese, vila, Vrané nad Vltavou, není k zastizení. Vybráno z aktů soudu , který zatím ještě nic nevysoudil a tak zabavení majetku všech českých miliardářů a všech českých tunelářů nechá na sebe čekat.
Peter Kellner von PPF
WANTED
dead or alive
1.000.000 rubles reward

O masovém rozkradení českého národního majetku = Kupónová privatizace : Zlociny a krádeze národního majetku, které probehly v devadesátých letech, na základe pravdivých ci obecne známých skutecností a faktů, jejichz relevanci a pravdivost si můze kdokoli overit, mají na konte hlavne bývalí komunisté, agenti StB ci KGB a GRU a jejich vládní struktury Ceské republiky a osoby zidovského původu. Nápad kupónové privatizace byl geniálne rafinovaný. Dát lidem pocit, ze neco získávají, vybrat za to od nich jeste peníze a následne se legálne zmocnit vetsiny národního majetku, který zůstal po komunismu. Za architekty kupónové privatizace lze povazovat 3 osoby židovského původu : Dušan Tříska , Tomáš Ježek , Václav Klaus , nekolik clenů vlády a nekolik agentů komunistického StB. I nejbohatsí miliardári vysávající Rusko : Michail Chodorkovsky, Roman Abramovič a dalsí piráti jsou židé. Vláda poskytovala nerušenému rozkrádání banek státní krytí. Kupónová privatizace se uskutecnila ve dvou vlnách v letech 1992 - 1994. Celková hodnota jmení podniků privatizovaných kupónovou metodou cinila 679 miliard korun v cenové hladine ke dni zahájení první vlny. Mediální masáz a propagace byla silná, bylo dosazeno nevídané aktivity a odezvy od obcanů, predevsím v zrcadle toho, ze za své peníze dostávali bezcenné papírové knízky. Úcast v první vlne byla 77% vsech 6 milionů oprávnených obcanů a v druhé vlne 74% obcanů. První vlny se úcastnilo celkem 264 investicních fondů, kterým obcané - drzitelé investicních kupónů sverili celkem 72% vsech investicních bodů investovaných pro první vlnu. To bylo z hlediska architektu kupónové privatizace, resp. osob ovládajících tyto investicní fondy nejvýhodnejsí, nebot tím obcané ztratili nad svými kupony jakoukoli kontrolu. Kontrolní mechanismy nad fondy nebyly pro vytrvalý odpor nikdy skutecne legislativne nastaveny. Ve druhé vlne ucítili prílezitost i dalsí dravci a úcastnilo se jiz 353 investicních fondů, kterým obcané - drzitelé investicních kupónů sverili tentokrát jen 64 % vsech investicních bodů investovaných pro druhou vlnu. Tímto způsobem získávaly investicní fondy faktickou kontrolu nad privatizovanými podniky a jejich majetkem. Na majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací cekal dvojí osud : V prvním prípade byl ihned zproneveren a rozkraden. Zde se jeví slovo krást jako absolutne nejvýstiznejsí, na rozdíl od jakýchkoli ekonomických ci právních termínů. Princip byl jednoduchý a recept vsude stejný. Nevýhodné obchody, zadluzování, systematické vyvádení aktiv a vytvárení pasiv, tj. proslulé ceské tunelování, vse vesmes v rezii sehraného a zkuseného týmu agentů komunistického StB. Ve druhém prípade byl majetek dále spravován a do vedoucích míst zprivatizovaných podniků byli dosazeni, popr. se vrátili exponenti komunistického rezimu. V techto prípadech nebyly podniky "tunelovány" bezprostredne, ale postupne nebo v prípade potreby, tzn. nutnosti vytvorení financních aktiv. Ac se to retrospektivne zdá neuveritelné, faktem je, ze celá kupónová privatizace byla spustena bez jakékoli právní regulace privatizacních fondů, která by sla nad rámec obecného práva. Komise pro cenné papíry pripravila prehled investicních fondů a podílových fondů, u nichz byla zjistena majetková újma z titulu nezákonného jednání. Z investicních fondů a spolecností se podle propoctu KCP v prubehu 90. let az do 30.6. 2002 ztratil majetek za zhruba 50 miliard korun. Je to vsak velmi slabý odhad, který zahrnuje jen prokazatelne zcizený majetek prokázanou trestnou cinností. Skutecná výse se pohybuje ve stovkách miliard. Mnozí lidé ve fondech ztratili vsechny peníze a proto se stali jiní milionári. Mnohé fondy zkrachovaly.
Dle jiného zdroje : V ČSFR bylo celkem zrízeno 437 IPF - investicní privatizacní fondy, 10 nejůspesnejsích získalo body od 40% obcanů t.j. 3,43 miliard bodů t.j. 56% vsech bodů, jez fondy obdrzely dohromady. Tedy na zmínených 10 fondů pripadlo 120 mld. Kcs t.j. 2 / 5 majetku 1.490 odstátnených podniků ve federaci. Druhé místo v úspesnosti získal Harvardský investicní fond, který obdrzel 639 milionů bodů, t.j. majetek ve 22,5 miliard korun a v dozorcí rade působilo nekolik bývalých pracovníků StB a komunistů. 75% fondů rídili pracovníci StB a komunisti. Zakladatel privatizacního fondu mel právo na 2% hodnoty získaných akcií jako manipulacní poplatek a na 3% hodnoty majetku fondu kazdorocne bez ohledu na to, zda bude IPF ziskový ci nikoliv.
Jeden z mnoha príkladů : CONSUS FOND a.s. zalozený 1991. Výse základního kapitálu ciní 100.000 Kčs , zalozit akciovou spolecnost je snadné a dalsí IPF je na svete. Slození firmy CONSUS : clenem predstavenstva je ved. výzkumný pracovník Institutu pro vzdelávání MP ČSFR , podnikový reditel První brnenské strojírny , chéf pobocky SBČS Klatovy , reditel Chemických závodů Litvínov. Slození dozorcí rady : redaktor Mladého sveta , kandidát na chéfa prazské soc. dem. bunky , vestec z Prognostického ústavu , který kupónovou privatizaci oznacil za zlocin a práve proto je clenem dozorcí rady IPF, aby se snazil systém rozvracet zevnitr. Revizorkou úctu reditelka pobocky SBČS Přerov. Zakládajícím clenem IPF i poslanec ČSL. V expertní skupine je chéfem ing. z predsednictva vlády a jeho zástupcem je gen. reditel Škoda Plzeň. Predstavitelem fondu se stal i predseda KNV Brno, pravá ruka bývalého ideologického tajemníka KV KSČ Brno. Sídlo CONSUS FONDu a.s. byly prostory Muzea V. I. Lenina a bolseviků Čs. sociální demokracie v Hybernské ul.
Česká i slovenská privatizace si vyžádaly stovky vražd od 1992 do 2006. Byli vražděni podnikatelé společníci , svědci podvodů , ti , kdo podnikateli překáželi , pak byli odstraněni i ti vrazi a ti , kdo vraždy organizovali , jestliže nenajmul vrahy pan podnikatel sám. V České Republice je spácháno ročně téměř 300 vražd a část z nich má motiv podnikání.
Nejvíce miliard z privatizace nahrabali v Čechách soudruzi : Viktor Kožený , Michael D. Dingman , Petr Kellner , Andrej Babiš , Antonín Koláček , Viktor Koláček , Karel Komárek junior , Pavel Tykač , Marek Dospiva , Petr Otava a Ladislav Adamec junior. Jak získal miliardy Zdeněk Bakala , je nevysvetlitelná záhada.Roku 2005 mají na kontech 12 az 5 miliard korun. Vsichni nabyli majetku trestuhodným způsobem. Zbývá to jen odsoudit a jejich majetek znova zestátnit.

Několik významných příkladů proslulého tunelování :
Harvardské fondy , Motoinvest , CS Fondy , Agrobanka , Česká spořitelna , Komerční banka , IPB , Plzeňská banka , Banka Bohemia.
V první polovine 90. let vzniklo pres 50 bank, z toho 18 z nich skoncilo v konkurzu ci v likvidaci. Z dalsích peti zůstaly jen akciové spolecnosti bez bankovní licence. Pouzití termínu tunelování pro cílené a organizované vyvádení financí z bank s úmyslem je nevrátit není presné, nebot vystihuje jen jeden pouzívaný způsob. Vhodnejsí se jeví pojem pumpování, nebot banky byly doslova pumpovány, rada z nich az k bankrotu. Banky slouzily jako pumpa penez, kam si vyvolení mohli kdykoli prijít a napumpovat. Základním zpusobem pumpování bylo ztrátové úverovaní a cílené tunelování managementem, obojí umoznené slabou legislativou a necinností policie, potazmo orgánu moci výkonné. Ztrátové úverování bylo navíc velmi podporováno tehdejsí vládou, která drzela u moci tehdejsí kapitány průmyslu. K vypumpovaným bankám vláda pristupovala v zásade dvema způsoby. Nechala je padnout ( Banka Bohemia, Plzeňská banka, Kreditní banka Plzeň aj. ), nebo vláda banky nákladne sanovala v rádech desítek ci stovek miliard ( IPB, Česká spořitelna, Komerční banka ). Státní pomoc mela různou formu - odkup klasifikovaných úverů, garance, navýsení základního kapitálu nebo typicky prevedení nedobytných pohledávek na Konsolidacní agenturu. Celková suma, kterou bylo treba naplnit vypumpované a rozkradené banky, se odhaduje az k jednomu bilionu korun ! Typickou operací pri pumpování byl úver od banky, jeho nesplácení, prevedení úveru na státní konsolidacní banku a následne jeho prodej jako nevymahatelné pohledávky za zlomek výse jistiny úveru. Dluzník si tedy půjcil napr. miliardu, nic nesplatil a následne si pres sprátelenou spolecnost koupil od Konsolidacní banky pohledávku vůci sobe za nekolik desítek milionů. Text je převzat z cizí stránky

"Tunel" Motoinvest : Motoinvest byl zalozen 18. listopadu 1991 s neprůhlednou vlastnickou strukturou osob, které spojovaly obchodní aktivity spojené s kuponovou privatizací. Hlavími aktéry byli 3 osoby židovského původu : Pavel Tykač , Jan Dienstl , Aleš Tříska a komunista Svatopluk Potác. Ve svém zenitu spravoval Motoinvest prostrednictvím majetkových podílů v různých spolecnostech jmení ve výsi asi 80 miliard korun. Je velmi obtízné obsáhnout celý rozsah cinnosti skupiny Motoinvest. Pri svých operacích se aktéri snazili vse maximálne zneprůhlednit a zamést stopy. Soustredme se tedy alespon na nejvetsí podvody a zpronevery. Klíčové operace finanční skupiny Motoinvest :
CS Fondy :
Vytunelované CS Fondy, v kterých prisli akcionári o 1,3 miliardy korun . Peníze zmizely v roce 1997 tesne poté, co Motoinvest fondy prodal a jejich akcionáre vubec neinformoval. Následovaly rychlé zmeny majitelů ve snaze zahladit stopy. Celkove se vsak jednalo o pomerne nepripravenou transakci, která bez nálezitého obchodne právního krytí naplnovala jasne skutkovou podstatu trestného cinu, pricemz pikantní je, ze vyvedení 1,3 miliardy korun do zahranicí schválil tehdejsí chéf Analytického odboru ministerstva financí, bývalý vysoký cinitel KSČ a ministr financí. Vyvedení 1,3 miliardy bylo zrealizovány pres ovládanou Plzenskou banku, kterou Motoinvest vzápetí rádne preůveroval a opustil.
Ovládnutí a vytunelování Agrobanky : Tato kauza by si svou rozsáhlostí zaslouzila nekolik stran textu, soustredíme se vsak na participaci Motoinvestu. Banka vznikla v roce 1990 a byla 5. nejvetsí bankou v zemi. Na prelomu roku 1995 a 1996 odkoupila skupina Motoinvest a ovládané fondy balík akcií od IPB vcetne podílu v Agrobance, kterou tímto ovládla. Motoinvest to oficiálne nikdy nepriznal. Centrální banka nikdy neuznala Motoinvest za verohodného investora. V zárí 1996 uvalila ČNB nucenou správu na Agrobanku. Skupina Motoinvest tím ztratila hlavní financní zdroj. Náklady centrální banky na resení krize AGB se odhadují na 50 miliard korun. Stát ji formou garancí a odkoupení spatných aktiv sanoval cca 50 miliardami korun. Zdravou oddluzenou cást Agrobanky ( tj. provedená sanace ČNB ve výsi 19,7 miliard + garance za spatné úvery do az r. 2008 ) v roce 1998 odprodal za pouhé půl miliardy korun firme General Electric. Druhá cást skoncila v likvidaci. Za prodejem zdravé cásti Agrobanky za smesnou cenu stál její nucený správce , který se pozdeji stal clenem predstavenstva práve GE Capital banky. V lednu 2000 byl obvinen z trestného cinu porusování povinností pri správe cizího majetku se skodou cca 25 miliard korun. Celkové náklady a sanace za vyresení krize Agrobanky jsou odhadovány na min. 50 miliard korun. V kvetnu 1996 skupoval Motoinvest s podporou v té dobe jiz ovládané AGB akcie sporitelny a snazil se prosadit své zástupce do dozorcí rady. Scénár mel být zrejme podobný jako u Agrobanky, s tím rozdílem, ze skody pro banku a zisk pro Motoinvest mohly být nekolikanásobne vyssí. Na zásah "bankovní ctyrky" a nátlak guvernéra se mu to nepodarilo, nebot sféry vlivu byly jiz rozdeleny a právo pumpovat Ceskou sporitelnu mela v té dobe uz jiná skupina. Skupina Motoinvest oficiálne ukoncila své aktivity po pádu Agrobanky. Bylo to pro ní velké sousto, které sice jeste dokázala spolknout , poté vsak prenechala místo dalsím. Podarilo se to snadno, meli vydeláno a také cítili, ze pro ne prestalo jiz být místo. Strízlivé odhady výse aktiv ukradených Motoinvestem se pohybují okolo 200 miliard korun, do cehoz se jsou zapocítány i operace v mensích podnicích. Bezpochyby patrí Motoinvest a osoby okolo nej k jedné z nejefektivnejsích a nejziskovejsích tunelárských skupin v ČR 90. let. Pavel Tykac ovládl 10 privatizacních fondu , se kterými skupoval banky a firmy , z fondu a firem vybral 5 miliard , tak ze zkrachovaly ( Motoinvest , Agrobanka ), lec jeho jmeni roste na 100% rocne. Text je převzat z cizí stránky

Česká spořitelna : vyšetřovat tunelování České spořitelny je nebezpečné - dotýká se příbuzných prezidenta a vlády. Ceská sporitelna zacala být pumpována jiz od svého vzniku v roce 1991. První hloubkový audit banky v roce 1995 objevuje obrovské díry v hospodarení - a ministr financí podepisuje urychlene státní garanci pro sporitelnu ve výsi 4,1 miliardy korun. Zároven jsou ztrátové úvery prevádené na Konsolidacní banku a bilance banky se takto alespon provizorne cistí. Dalsí krize prichází v roce 1998, kdy se sporitelna jako drzitel nejvetsího objemu primárních vkladů v zemi ve výsi cca 300 miliard korun ocitla na okraji propasti. Poté, co vláda obdrzí varující zprávu spolecnosti KMPG o ztráte banky presahující její aktiva, je nucena rychle jednat a uhasit hrozící pozár. Pád nejvetsí banky v zemi by zemi destabilizoval. Do sporitelny jsou doslova pumpovány desítky miliard, címz je cástecne stabilizována a ze strachu, ze dalsí vypumpování by jiz nebylo financne únosné, je hledán strategický partner. Ten je nakonec nalezen v rakouské Erste bank, která získává kontrolní balík akcií. Ztrátové úvery privedly banku na sklonku devadesátých let do stavu, kdy bylo nutno státní pomoci ve výsi asi 60 miliard korun. Politicky motivované úvery krachujícím podnikům zcela zdevastovaly její portfolio a hrozil krach. Milos Zeman nazval kupodivu výstizne ve svém projevu pred PSP ČR dne 8.3. 2000 Českou sporitelnu "financním ústavem, zevnitr rozezraném cervotocem jako staré drevo". Z vedení Ceské sporitelny jsou stíháni jiz od zárí roku 2002 mj. komunisti : bývalý generální reditel banky Jaroslav Klapal a clenové predstavenstva Josef Kotrba, Rudolf Hanuš a Kamil Ziegler. Jsou obvinení z trestného cinu porusovaní povinností pri správe cizího majetku a zkreslování údajů o stavu hospodarení, který meli spáchat tím, ze poskytli úver 970 milionu v zárí 1997 zjevne krachující leasingové spolecnosti Corfin. Nekolik mesíců poté byla tato pohledávka klasifikována jako nevymahatelná a prodána za jednu korunu soukromé firme spríznené s obvinenými. Klasická "pumparská" transakce. Vysetrování prípadu se vsak vlece a zrejme nebude nikdy dotazeno do konce, nebot v prípade jeho skutecného vysetrování hrozí trestní postih nejvyssim predstavitelům státu a jejich príbuzným. Cíl byl jednoduchý - zajistit, ze úvery nebudou od dluzníku vymáhány a tyto pohledávky budou jako "nevymahatelné" odprodány za zlomek původní hodnoty, typicky treba subjektum sprízneným s dluzníky. Text je převzat z cizí stránky

Plzeňská banka : V roce 1996 získala skupina Motoinvest více nez 90% podíl v Plzenské bance, zrejme ke krytí svých financních operací, které si tak mola uskutecnovat ve vlastní bance, pricemz typickým prípadem této operace je kauza CS Fondu. Plzenskou banku získal Motoinvest nákupem akcií na základe komisionárských smluv uzavrených mezi Motoinvestem a pozdeji vytunelovanou Agrobankou Praha. Po provedení operací za úcelem vyvedení aktiv prevedl Motoinvest akcie zpet na Agrobanku Praha, v té dobe jiz v problémech a urcenou k likvidaci, která postupne nabyla i zbývající podíl na bance. Od zárí 2000 jiz byla jediným akcionárem banky Agrobanka v likvidaci. Zadluzený vlastnil predluzeného. Kolik bylo celkove z banky vyvedeno penez, nebylo nikdy zverejneno. Z dostupných informací a vzhledem k regionálnímu charakteru bankovního ústavu lze hovorit o sume mezi deseti a dvaceti miliardami korun. Text je převzat z cizí stránky

IPB : IPB vznikla roce 1993 sloucením Investicní banky ( je zajímavé, ze vznik Investicní banky v roce 1990 byl predem jiz za komunismu plánován, jak vyplývá z interních dokumentů Státní banky Československé z února 1989 ) a Postovní banky. IPB se brzo dostala mezi tri nejsilnejsí banky v zemi. Postupne docházelo k navysování základního kapitálu, tzv. "nafukování bubliny" a důkladnému pumpování ve forme úveru a vyvádení aktiv na dcerinné spolecnosti. Peníze pumpované z IPB si vzal pro své firmy, zejména Chemapol Group, clen ÚV KSČ a agent StB Václav Junek , dále Antonín Charouz židovského původu a Lubomír Soudek, agent komunistického StB, ovládající mj. Škodu Plzen a obohatilo se i nejméne dalsích 7 osob. Prostrednictvím IPB byla financována i ODS, první půjcku ve výsi 55 milionů v roce 1992 brzo následovaly dalsí, bezpocet vecírku, konferencí a "Zofínu" ani nepocítaje. První ohrození neruseného pumpování znamenal rok 1995, kdy se do IPB vypravili kontrolori NKÚ, aby proverili, proc banka neplatí dane. Dluh banky tehdy cinil cca 173 milionů korun. Státní kontrolori byli z banky nekompromisne vyhozeni. Mensí problém nastal i v roce 1997, kdy auditorská spolecnost Coopers & Lybrand odmítla vydat pozitivní auditorskou zprávu s odkazem na neprůhledné úcetnictví a nestabilitu banky. Pumpování proto kryla nejakou dobu auditorská spolecnost Ernst & Young, který vydávala bance výroky "bez výhrad" a to casto v rekordní dobe. Na jare 1997 odmítlo vedení IPB poskytnout úvery zjevne krachujícím firmám, zrejme s ohledem na blízící se politické zmeny a hrozící odpovednost. 30.4. 1997 jsou páni Tesař a Procházka zatceni a putují do vazby. Brzo zrejme dostanou rozum, jsou propusteni a zustávají ve funkcích. V roce 1998 se v IPB objevuje strategický partner Nomura, zrejme na objednávku, aby maskoval skutecnost, ze banka je na pokraji pádu. Nomáda brzo prevádí svuj podíl na spolecnost Saluka Investments s heslem "cím nepruhlednejsí, tím lépe". Konec se vsak blízil. Stomiliardové manko uz neslo krýt a bylo nutno poslat banku do nucené správy. Stalo se tak v cervnu 2000 a pro mediální efekt "zakrocujeme tvrde a nikdo neunikne potrestání" obsadila centrálu IPB po zuby ozbrojená zásahová jednotka URNA. Banku behem dvou dnů koupila ČSOB a stát jí zarucil veskeré ztráty. Jeste pred uvalením nucené správy se podarilo managementu banky vyvést veskerá likvidní aktiva do tzv. off-shore fondu na Kajmanské ostrovy ( pricemz spolecným portfoliem byly fondy Triton ), na který se nucený správce ani český stát nedostane. Slo o radu fondů, které vyuzívají legální nedobytnosti právního prostredí Kajmanských ostrovů. Celkovou výsi aktiv vyvedených na Kajmany lze odvodit z rozhodnutí vlády ČR, která 21.7. 2003 rozhodla, ze Konsolidacní agentura zaplatí ČSOB v rámci státních garancí celkem 49 miliard korun jako náhradu za majetky ukradené do fondu Triton. Podle státních odhadů by krize IPB a související státní záruky mely prijít danové poplatníky az na 160 miliard korun. IPB nebyla klasicky vypumpována jako ostatní banky, ale doslova prepumpována, coz způsobilo trochu jiný scénár, nez bylo obvyklé sanování a státní pomoc. Bylo nutno jí prevést na jinou banku, spolu s absolutními státními garancemi, které znamenají, ze státní výdaje budou jeste vyssí. Výse ukradených penez se můze pohybovat v rádech okolo 300 - 400 miliard korun. Konsolidacní agentura odkoupila nejhůre klasifikované dluhy za 170 miliard, záruky státu vůci ČSOB jsou neomezené ( odhady státu se zatím pohybují okolo 100 miliard ), takze konecný úcet můze být jeste vyssí. Text je převzat z cizí stránky

Komerční banka : Komercní banka vznikla vyclenením z bývalé státní SBCS a v roce 1992 se transformovala v akciovou spolecnost. Ve stejnou dobu se zde objevuje klícová osoba vykrádání banky, generální reditel banky a roku 2000 senátor za ODS , žid Richard Salzmann. Kam peníze z Komercní banky nejvíce mizely ? Mezi nejvetsí spolecnosti, kam byly pumpovány finance z Komercní banky, patrí firmy , jez má agent StB František Chvalovský , celková suma se pohybuje kolem 3 miliard. Více nez jednu miliardu vypumpoval z banky Petr Smetka a to pres svou spolecnost H-SYSTEM. Jedno z nejvetsích rozkrádání banky bylo realizováno pres spolecnosti a holding B.C.L. Trading izraelského obcana a syna izraelského velvyslance v Moskve Baraca. Alon Barac narozen 11.8.1960 také vystupoval jako Barak Alon. Vykrádání banky zahájené v roce 1996 ve forme dokumentárních akreditivů nebylo vsak Baracovou první operací v Komercní bance, pocátkem 90.let ji pripravil pres svou firmu Tessos Praha o asi dve miliardy korun. V průbehu let 1996 - 1999 poskytla Komercní banka Baracovi úvery ve výsi pres 8 miliard korun. I pres trestní oznámení na nej z roku 1999 nebyl Barac nikdy v Cechách stíhán a státní zastupitelství v Praze si na nej netrouflo vydat ani zatykac. Podobné podvody jako v Cechách mel Barac na svedomí i v Madarsku, kde pumpoval státní banku Postabank. Madarské úrady Baraca dokonce na krátkou dobu zadrzely, poté byl propusten. Zalobe celil pouze ve Vídni, ale i tam spravedlnosti unikl vzhledem k náhlé nemoci soudce. 16. února 2000 schválila Zemanova vláda pomoc Komercní bance pohybující se na pokraji krachu. V rámci sanace stát prevzal její shnilé úvery ve výsi asi 65 miliard Kc, které byly pozdeji podle zabehnutého scénáre prevedeny do Konsolidacní agentury. Komercní banku poté prevzala z 60% francouzská Societé Generale. Dne 20.7. 2001 potom Milos Zeman, tehdejsí premiér ČR publikoval clánek, ve kterém uvedl "Myslím si, ze privatizací Komercní banky koncí tunelování velkých bank v Čechách." Text je převzat z cizí stránky

Banka Bohemia : Banka Bohemia je typovým príkladem, jak si nomenklaturní kádri komunistického rezimu zalozili banku, kterou vykradli a jejich dluhy uhradil stát. Byla zalozena v roce 1991 a jiz tri roky nato, v roce 1994 na ní byla uvalena nucená správa a skoncila v likvidaci. Ztrátu banky ve výsi 17 miliard korun zaplatil stát. Banka byla vypumpována dosti primitivne a bez jakýchkoli krycích operací, miliardy tekly prímo na konta Adamcových a Cadkových firem a koncily v zahranicí. Soudruh Ladislav Adamec ( StB ) syn posledního bolsevického premiéra Ladislava Adamce a bývalý clen dozorcí rady banky Bohemia dnes podniká a vlastní desítky firem. Je jeden z neznámých ceských miliardárů. Soudruh Jirí Cadek zidovského původu a podplukovník StB dnes dále podniká a vlastní nekolik firem. Management banky si byl zrejme tak jistý svými konexemi na vládu a orgány cinné v trestním rízení, ze se krycí operace pri vykrádání jevily jako nadbytecné. Po uvalení nucené správy na banku a prohlásení konkursu se stal jejím správcem bývalý komunistický ministr financí Jirí Nikodým , který dohlédl na to, aby pád banky vysumel do ztracena a ztratily se dulezité dokumenty, mj. rada úverových smluv. Zbylá aktiva banky v rádech stovek milionů korun potom Nikodým pod cenou prodával firmám sprízneným s Adamcem. Text je převzat z cizí stránky

Harvardské fondy :   Harvardské fondy   mají na rozdíl od jiných fondů nekolik specifik. Predstavovaly marketingový motor kuponové privatizace, který nahnal k registracním místům pod slibem zisku desetinásobku miliony lidí. Způsobily jedny z nejvetsích skod a tunelování národního majetku a jsou symbolem podvodu kuponové privatizace. V jejich cele po celou dobu stála jediná výrazná osoba, Viktor Kožený, avsak vzhledem k obsáhlosti operací provádených "harvardskou skupinou" je vysoce nepravdepodobné, ze by sám Kozený byl opravdu jediným rídícím mozkem. Jeho umístení do cela byl spíse jen chytrý marketingový tah, nebot na osobu bezůhonného podnikatele západního strihu a se západním vzdeláním se nachytá nejvíce důverivých lidí. Mnohem pravdepodobnejsí se jeví teorie, kterou vyslovil mj. i predstavitel Ochranného sdruzení malých akcionárů Harvardských fondů, ze Viktor Kožený byl jen "bílým konem agentů StB a KGB". Personální obsazení okolo Koženého to výslovne potvrzuje .
Viktor Kožený , nar. 28.6.1963, predkové původu ruského zidovského, původní jméno Lederer, v roce 1979 emigroval spolu s rodici do Mnichova a poté jiz sám v roce 1982 odchází do USA. Kde chodí na Harvardskou univerzitu, kde působí i agent StB a KGB zidovského původu Karel Köcher, pozdejsí kolega od Va.Kl. a Mi.Ze. z Prognostického ústavu, spoluzakladatel Obcanského Fóra a jedna z klícových sedých eminencí sametové revoluce; a tam působí také Juraj Široký , agent StB, mající na starost nábor nových rekrutů. Je otázkou, nakolik jejich tehdejsí styky vyůstily v prímý vázací akt pro KGB , nebo zda byly kontakty nastoleny v méne formální úrovni. V roce 1989 má Kozený v Bostonu a New Yorku problémy s policií ( údajné zneuzívání kradených kreditních karet ) a odchází do Anglie, kde pracuje asi rok pro fond v investicní spolecnosti Robert Fleming, odkud 1990 jako 27-letý putuje do tehdejsího Ceskoslovenska. Mezi jeho nejblizsí spolupracovníky patril a stále patrí Boris Vostrý, nar. 25.08.1947, bývalý vysoký dustojník StB s údajnou hodností plukovníka. Jeho svazek byl vsak stejne jako ostatní svazky vysokých dustojníků StB vcas skartován. Z dostupných informací, mj. i z jeho zivotopisu lze zjistit, ze od roku 1971 pracoval Vostrý na ministerstvu vnitra, od roku 1981 ve funkcích zástupce nácelníka technické správy federálního ministerstva vnitra, poté zástupce nácelníka VI. Správy SNB. Je nepochybné, ze se jedná o spickového komunistického bezpecnostního kádra. Zůstává otázkou, nakolik Harvardské operace prímo rídil, popr. rídil i Kozeného, se kterým působil v rade firem jiz od roku 1990. Harvardské fondy zakládal spolu s Viktorem Kozeným jeho ded, generál generálního stábu komunistické armády František Stehlík, nar. 13.9. 1912, dvojnásobný agent komunistického StB. Byl clenem prvního predstavenstva HARVARD CAPITAL and CONSULTING a.s. a poté vystrídal radu funkcí v rámci celé struktury Harvardských fondů. Významnou roli hraje bezpochyby jiz výse zmínený Juraj Široký, nar. 29.12. 1953, agent StB , který působil prímo na hlavní správe rozvedky StB, která mela na starost operace v zahranicí. Figuroval v celkem sesti spolecnostech prímo ci neprímo napojených na Harvardské fondy. Velmi aktivní byl Široký na Slovensku, kde figuruje asi ve dvaceti spolecnostech. Tato nejznámejsí ceská tunelárská kauza je extrémne slozitá, nebot pachatelé zalozili desítky nejrůznejsích firem, pres které aktiva prevádeli a proto by seriózní pokus o odkrytí této struktury zabral stovky stran textu. Pod slibem zisku desetinásobku investorům, tedy ze jim hodnota jejich kupónových knízek bude desetinásobne preplacena, získala harvardská skupina kontrolu nad majetkem v hodnote min. 60 miliard korun, v odhadní cene roku 1994. Nutno zdůraznit, ze tato úcetní hodnota neodpovídá hodnote trzní, skutecná reálná hodnota aktiv získaných Harvardem se mohla pohybovat ve stovkách miliard . Ve svém zenitu, tj. v roce 1994 kontrolovala harvardská skupina asi 50 nejlukrativnejsích ceských podniků. President tehdy na adresu Kozeného smeroval dalsí ze svých nesmrtelných výroků : "Jen více takových podnikatelů !" V témze roce zacíná systematický tunel smerující do kyperských spolecností , které dále aktiva prevádejí do neblaze proslulé Daventree Ltd. Po úteku Kozeného do Irska, v důsledku aféry Václav Wallis, která byla výsledkem mocenských sporů tehdejsích mocných neobolsevických kádrů, tunel dále úspesne probíhá v rezii Borise Vostrého. V roce 1996 jsou jiz témer dotunelované Harvardské fondy, resp. jejich materská spolecnost a rychle transformovány na Harvardský průmyslový holding a.s., která vzápetí své veskeré zbylé jmení vkládá do Daventree Ltd., za to obdrzí bezcenné akcie. Harvardský průmyslový holding a.s. jde vzápetí do likvidace, Boris Vostrý je jmenován likvidátorem a zacínají se mazat stopy. Vyvádení majetku v rádech desítek miliard korun pochopitelne nemůze uniknout tehdejsímu ministerstvu financí, BIS ani vláde. Nedeje se vsak vůbec nic ! Zrejme pro získání casu a navození nadeje pro akcionáre k získání alespon nejakých penez je Harvardský průmyslový holding a.s. v roce 1998 ( tedy témer 4 roky po jeho faktickém vykradení ) prodán jedné z Kozeného firem. Kozený platí dvema smenkami v hodnote 10 miliard korun, které nikdy neuhradí. Teprve v roce 1999 vydává soud na návrh akcionárů rozhodnutí, kde Borise Vostrého odvolává z funkce likvidátora spolecnosti Harvardský průmyslový holding a.s. Vostrý se odvolává a obstrukcemi se docasne udrzí ve funkci. Stihne jeste svolat valnou hromadu a jmenovat nového likvidátora Michala Pacovského , dalsí osobu ve sluzbách harvardské skupiny. Teprve poté se po slozitých soudních sporech a právních bitvách darí jmenovat likvidátorem osobu bez zjevného napojení na Kozeného skupinu. Následuje definitivní bezradnost a bezmocnost vsech, kterí vlozili do harvardských fondů své peníze. Teprve v roce 2003 byli Kozený s Vostrým oficiálne obvineni z podvodu, aby meli dostatek casu na útek , Kozený na Bahamské ostrovy a Vostrý do stredoamerického Belize. Tunel se uzavrel. Celkové skody spáchané harvardskou skupinou jdou bezpochyby nad 100 miliard korun, pricemz tuto sumu lze povazovat jeste za velmi strízlivý odhad . Text je převzat z cizí stránky
hlídka komise pro vysetrení tuneluhlídka komise pro vyšetřování tunelu

Jak vydělat za pár dní miliony s akciemi ČEZ aneb nový druh tunelování     2005 / 04 :
Zástupci zamestnanců, kterí sedí v dozorcí rade energetického holdingu ČEZ a chéfové mohou výhodne obchodovat s akciemi a vydelávat desítky milionů korun. Nekterí soudruzi uz tu moznost vyuzili. Uz 4 roky nabízí CEZ členům představenstva, dozorčí rady, chéfům odborů a chéfům dceřinných firem výhodné nákupy svých akcií. Na zabehlou praxi upozornil deník MF Dnes, jenz odhalil obchod bývalého námestka ministra průmyslu a obchodu soudruha Václava Srby, jenz si díky clenství v dozorcí rade CEZ prozatím prisel na 24 milionů korun. Stejným způsobem vydelávají také odborárští chéfové a způsobují podniku znacné ztráty. Kolegové v západoevropských zemích jim mají co závidet. Opcní program CEZ, jenz umoznuje nakoupit akcie za nízké ceny, vyuzívají chéfové a odborári k masivnímu obchodování. Napríklad soudruh Jan Ševr, predseda základní odborové organizace Elektrárny Melník, spadající pod CEZ, nakoupil v cervnu 2004 150.000 akcií, dle dohody kus za 106 korun. 100 tisíc akcií 2 dny nato prodal, tentokrát za trzní cenu 187 korun. Bleskovým obchodem si prisel na víc nez 8 milionů korun. Odborový chéf mohl jeste pockat. Pak by výdelek byl podstatne vyssí, akcie CEZ dosáhly roku 2005 kurz 750 korun. Soudruzi odborári musejí být multimilionári. Pred rokem zaplatil soudruh Ševr za balík akcií více nez 15 milionů korun. Kde takovou cástku zástupce zamestnanců v melnické elektrárne vzal ? Odborári vydelávají peníze na úkor samotného CEZ. Spolecnost musí nakoupit akcie na trhu tehdy, kdyz si clenové dozorcí rady nebo predstavenstva nebo odborári prejí uskutecnit obchod. Firma na tom tratí, protoze cenné papíry porizuje na burze za trzní cenu a clenům vedení je musí poskytnout za starou, mnohem nizsí cenu. Rozdíl vykáze CEZ nepravdive v bilanci jako ztrátu. Podle pravdy by se ale náklady na akcie pro své funkcionáre mely uvést v bilancní slozce "tunelování". "V bilanci se to objeví jako ztráta z obchodu s cennými papíry," ríká mluvcí CEZ soudruh Ladislav Kríž. Jde prý o zcela transparentní cinnost - transparentní tunel. Problém spocívá ve skutecnosti, ze státní zamestnanci zastupují v dozorcí rade své ministerstvo, místo aby rozhodovali sami za sebe. Dalsí odborárský cinovník v CEZ soudruh Jirí Jedlička, predseda Odborového svazu zamestnanců jaderných elektráren, vyuzil také stedrý opcní program. Podle informací Komise pro cenné papíry ( KCP ) se tak zrejme stalo v breznu 2005. "Nakoupil jsem akcie za nekolik milionů korun. Peníze jsem si samozrejme musel vzít na úver," ríká. Odmenování clenů vedení firmy prostrednictvím výhodných nákupů akcií zavedl ve spolecnosti tehdejsí chéf soudruh Jaroslav Míl, který byl také otcem této myslenky. "Chtel dozorcí radu prímo motivovat k zvysování hodnoty firmy". Behem posledního roku, kdy zákon prímo narizuje takové nákupy akcií evidovat u KCP, si miliony vydelali i členové dozorčí rady a dozorcí rada spolecnosti CEZ je dvanácticlenná. Soudruh Pavel Šafarík se na obchod vrhl okamzite, dríve nez se to tunelování zase zakáze. Do dozorcí rady nastoupil v cervnu 2004. Dva mesíce po zápisu do obchodního rejstríku nakoupil postupne 150.000 akcií za cenu 171 korun. Kdyby je v cervenci 2005 vsechny prodal, vydelal by pres 50 milionů hrubého. Jeste pred nekolika dny zápis o jeho obchodech rejstrík KCP neobsahoval. Soudruh Šafarík ( KDU-CSL ) je clenem presidia Fondu národního majetku, působil jako místopredseda rozpoctového výboru Poslanecké snemovny a byl námestkem ministra financí. Nejvýnosnější obchod v poslední dobe uskutecnil clen dozorcí rady soudruh Václav Srba. Prestoze se rozhodl v prosinci 2004 odejít do důchodu, v dozorcí rade dál hájí zájmy státu a hlavne zájmy svého bankovního konta. Vyuzil skutecnosti, ze skoncil na ministerstvu průmyslu jako námestek a nastoupil pouze na externí smlouvu. To mu umoznilo vyuzít opcní program. Jako státní zamestnanec by podobnou transakcí porusil zákon. V polovine brezna 2005 nakoupil 150.000 akcií dle dohody po 81 korunách za 1/4 jejich burzovního kurzu a za 3 dny z nich polovinu prodal ctyrikrát dráz. Vydělal 24 milionů korun za 3 dny ! Kdyby prodal ve stejný den vsechny akcie, mohl vydělat 48 miliónů Kč za 3 dny ! Poté co média zacala bít na poplach, prisel ministr financí Bohuslav Sobotka se zámerem stopnout bohaté odmeny pro zamestnance sedící v orgánech CEZ a vydelávající miliony s akciemi na úkor podniku. Motivacní program spolecnosti pritom funguje stejným způsobem uz 4 roky. Proc se tedy Sobotka rozhodl tak náhle ke zmenám ? "Zabýváme se problémem uz od lonska, kdy stejný problém nastal v Ceském Telecomu," hájí pozice ministerstva financí mluvcí Marek Zeman. Stedré odmeny pro úredníky , takzvaný akciový motivacní program schválila valná hromada CEZ v cervnu 2001. Členové dozorčí rady, představenstva a vedení dceřinných podniků a odborárští předáci mohou dohromady nakoupit 7 milionů akcií za cenu, jež platila ještě před jejich nástupem do funkce, pricemz hodnota akcií CEZ narostla behem posledních 3 let více nez 4 x. Podle mluvcího firmy soudruha Ladislava Kríže je to tunelování v porádku. "Clenové dozorcí rady se podstatne podílí na vývoji spolecnosti a je správné, aby byli motivování k stálému úsilí o její zhodnocování." Dozorcí rada má dozorovat , né tunelovat. Odhlédneme-li od podivuhodnosti aspektu prípadu bývalého ministerského námestka, je zde patrné nekolik dalsích pochybení. Primárním cílem dozorcích rad v akciových spolecnostech není zvysování hodnoty firmy. To je úkol predstavenstva a manazeru spolecnosti. Dozorcí rada, má kontrolovat působnost predstavenstva v príslusných oblastech. Má právo nahlízet do úcetnictví a kontrolovat správnost jeho vedení. Model, kdy se valná hromada rozhodne motivovat jak predstavenstvo, tak i dozorcí radu závislostí na růstu kurzu akcií dané spolecnosti, lze oznacit za smrtonosný. Praxe vypadá tak, ze k datu vstupu dotycného clena predstavenstva nebo clena dozorcí rady do jeho funkce je mu udeleno právo na nákup urcitého poctu akcií firmy, vetsinou za aktuální kurz akcie. Tím prozatím realizace motivacního programu koncí. Následne, vetsinou po nejvýraznejsím růstu kurzu akcií, kdy uz ani management spolecnosti neverí v dalsí vzestupy, dojde k realizaci opce. Spolecnost je pak prinucena nakoupit stanovený pocet akcií na burze za trzní cenu, napríklad za 400 Kc a prodat je dotycnému clenu predstavenstva ci dozorcí rady za původní smluvenou cenu, treba 100 Kc za kus. Takto odmenený manazer pak jde zase na burzu a prodá takto získané akcie na trhu za onech 400 Kc. Rozdíl 300 korun na akcii si ponechá a zbytek penez vrátí spolecnosti. Zisk manazera firmy je pak bohuzel pro akcionáre firmy prímo úmerný ztráte spolecnosti z této operace. Pritom ve standardne vedeném motivacním programu amerických firem vydelají vsichni, management i akcionári. Vedení firmy totiz soubezne s udelením opcního práva provede zajistení své pozice okamzitým nákupem predmetných akcií ci porízením takzvaných call opcí, které opravnují spolecnost k nákupu podkladových akcií. Tyto moznosti ceským firmám chybí. Odmeny vázané na výkonnost nemá dostávat ten, kdo se prímo nepodílí na operativním fungování firmy. Pokud jsou odborári delegováni do dozorcích rad podniku, odevzdávají povinne drtivou vetsinu podílu na zisku do spolecné odborárské kasy. Odborári navrhují zástupce do dozorcích rad a ti proto mohou opcní akciový program vyuzívat. Text je převzat z cizí stránky
Moudrý investor kupuje jen akcie podniku , kterého by chtel býti spolumajitelem bez obav 10 i více let. Moudrý investor kupuje jen akcie podniku , jehoz manageri slouzí co nejlépe svým akcionárům a platí dobré dividendy , protoze akcionári půjcili podniku peníze. V Cechách ale jde managerům jen o to , nahrabati co nejrychleji co nejvíce milionů , dokud to tunelování podniku zákon nezakáze. Drobní akcionári ty predrazené akcie CEZ odkoupí na burze od soudruhů , kterí je koupili vcera za 1/4 kurzu a dnes uz neverí v dalsí růst kurzu. Ale chéfové velkých podniků USA také vydelávají s výhodnými opcemi na akcie vlastního podniku. Roku 2004 vydelali opcemi na akcie vlastního podniku :     George David - United Technologies : 83 milionů dolarů     Richard Kovacevich - Wells Fargo : 42 milionů dolarů     John Chambers - Cisco Systems : 38 milionů dolarů     Raymond Gilmartin - Merck : 34 milionů dolarů     Jerry Grundhofer - US Bancorp : 33 milionů dolarů     Frederick Smith - FedEx : 31 milionů dolarů     atd.     Chéfové podniku si berou neprávem opce na vlastní akcie za to , ze akcie za rok napr. +7% vyrostla. Mnohdy nemají na tom zásluhu , ze akcie vyrostla a můze to tedy být ihned zákonem zakázáno. Akcie roste jen pro velký zájem o ni a to můze být i pri poklesu zisku a poklesu trzby podniku. Zlevnenými akciemi chéfové a clenové dozorcí rady snizují netto zisk EPS nekdy o 10% , tedy snizují výnos akcionáru a uvádejí se to ve výkazu zisku a ztráty jako výdaje za personál. To jsou opce na rust kurzu jako call opce a chefové a dozorci si tim berou právo zaplatit za akcie tolik , kolik stály pri jejich vstupu do podniku. Nekdy platí chéfové za ty vlastní akcie jen zlomek jejich aktuálního kurzu a zbytek platí za ne podnik a to je mozné jen , kdyz to akcionári odhlasují. Akcionári by nemeli odhlasovat chéfům akcie napr. za 10 milionů korun za rok ( na západe napr. za 10 milionů euro za rok ), ale odhlasovat si dividendy aspon 5% z kurzu.    
5.1.2007 : Policie obvinila 10 lidí kvuli odmenám v rámci opcního programu ČEZ. Stíháni jsou : reditel Úradu pro ochranu hospodárské souteze Martin Pecina , vládní tajemník pro prípravu ceského predsednictví EU Zdeněk Hrubý , námestci ministra prumyslu Zdeněk Vorlíček a Václav Srba , námestci ministra financí Tomáš Potměšil a Pavel Suchý a poslanec ODS Oldřich Vojíř , vsichni byli v ČEZ v dozorcí rade jako zástupci státu. Obvinení z porusování povinností pri správe cizího majetku se týká 10 lidí a hrozí jim az 8 let vezení. Nejvíce muze z vedení ČEZ vydelat generální reditel Martin Roman , v rámci opcního programu muze dnes dostat 750.000 akcií po 139 korunách a kdyz je prodá za dnesní kurz kolem 1000 korun vydelá 645 milionu korun = 23 milionu euro. Manazer ČEZ Alan Svoboda byl zprosten viny , ze nezákonne zneuzil duverných znalostí o firme. Také soudruzi Jan Ševr , Jiří Jedlička , Jaroslav Míl , Pavel Šafařík a Ladislav Kříž si mohou své miliony z opcí beztrestne uzívat.
V rámci opcního programu, byl shledán v srpnu 2007 vinným ve vsech 10 bodech obzaloby Gregory Reyes - chef firmy Brocade. Maximální mozný trest 20 let vezení. Strýc pana Reyese je predseda financí ve firme Google. I nadále bezí vysetrování ve firme Apple, kde si chef Steve Jobs a jiní z vedení taky dovolili plundrovati kasu podniku.

Generální ředitel koncernu ČEZ , soudruh Martin Roman žije ve veliké chudobě. Za rok 2008 si vzal chudák mzdu 170 milonu korun , to je 14 milionu korun mesícne , nebo 6.5 milionu euro rocne , to je 545.000 euro mesícne. Na ten jeho rocní plat by prumerne vydelávající ceský clovek musel pracovat 2.500 let. A proto kdyz mu byl v lednu roku 2008 prodlouzen pracovní pomer v koncernu CEZ o dalsí 4 roky , vzal si chudák opce na 675.000 akcií CEZ a platil za kazdou akcii jen 139 korun , co stály akcie 24.2.2004 , kdyz zacal Martin Roman v CEZ pracovat. Uz pocátkem roku 2006 si vzal opce na 750.000 akcií po 139 korunách a mohl nakupovat akcie i po cástech na kredit a po cástech prodávat toho samého roku 2006. Podnik musel ale za tech 750.000 + 675.000 = 1.425.000 akcií platit aktuální cenu na burze nekolikrát vyssí nez 139 korun. Celkem platil soudruh Roman za akcie 198.075.000 korun. Kazdý prodej akcií na burze musí řiditel za pár dní oznámit verejnosti a za zmeskání uz zaplatil pokutu 50.000 korun. A nesmí prodávat ty akcie v ocekávání poklesu kurzu , kdyz zná negativní událost , kterou verejnost nezná , jinak by byl potrestán za insider trading. Za insider trading hrozí v Čechách trest vězení az 8 let a potýkal se pro insider handel se soudem uz i jeho kolega z ČEZ , soudruh Alan Svoboda. A aby panu generálnímu náhodou nechybela ani koruna , posílá na neplatice elektriny gangy maskovaných goril a nechává si neplatice o pulnoci predvádet do svých kancelárí. Kdyby prodal na burze z tech 1.425.000 akcií za 198.075.000 korun koupených v roce 2006 po 800 korunách 750.000 akcií a v roce 2008 po 1.200 korunách 675.000 = vydelal by na rozdílu cen ( 750.000 x 800 ) + ( 675.000 x 1.200 ) - 198.075.000 = 600.000.000 + 810.000.000 - 198.075.000 = 1.211.925.000 korun brutto = asi 46.227.800 euro za 5 let 2004 az 2008 , tedy rocne asi 9.245.500 euro = 770.000 euro mesícne brutto z prodeje akcií + 545.000 euro mesícne brutto mzda , to je hrubý mesícní príjem 1.315.000 euro = hrubý rocní príjem 15.780.000 euro. Chudák chudý ubohý.
♥ ♠ ♣ ♦ ♣ ♠ ♥

České tunely díl 1             České tunely díl 2             3 zločinci u zrodu privatizace

Více slov o privatizaci a více fotos :     krádež století 1. část     krádež století 2. část


home - index     České akcie     fundament České akcie     Evropské kvalitní akcie     Euro akcie signály
USA kvalitní akcie     US akcie signály     techno akcie     zajímavé akcie     Warren Buffett akcie     BRKA
farmacie + biotech     indexy     moudrosti     analýza fundamentální     technická analýza     druhy grafu
Dow Jones fundament     Dow Jones grafy     US bank akcie     praxe akcie     investice     filtry počítadla
DAX akcie     krach 1929     krach 2000     mustrdepo     privatizace     tunely     paradís     2006     2007
2008     2009     2010     2011     2014     China     komodity     fondy     penize jako dluh     duch doby    
Benjamin Graham - Peter Lynch - Philip Fisher - John Templeton - Andre Kostolany
Diskusní fórum pro akcie investice fondy diskuse o akciích česká a slovenská diskuse   vtipy



 

NAVRCHOLU.cz
  Site Meter